Šéf asociace farmaceutických firem: Koronavirus dusí trh s léky, mohou chybět

4. 8. 2020 ona.iDNES.cz
Helena Cejpová


Ačkoliv by se mohlo zdát, že koronavirová krize způsobí především nedostatek léků na snížení horečky, ve skutečnosti může hrozit výpadek v podstatě všech dovážených medikamentů. Drtivá většina léků či jejich komponentů se totiž v současnosti vyrábí právě v oblastech koronavirem zasažených nejvíce.

V Česku podle slov ředitele České asociace farmaceutických firem Martina Mátla k zásadnímu výpadku léků nedošlo díky dobrému předzásobení a příznivému vývoji onemocnění. Případná druhá vlna pandemie by však mohla mít následky horší. Jak se na ni farmaceutický průmysl připravuje?

Jak se koronavirová krize promítla ve farmaceutickém průmyslu?

Česká republika měla štěstí, že nebyla pandemií zasažena v podobném rozsahu jako některé jiné státy a nečelila tak masivnímu přísunu pacientů do nemocnic a na jednotky intenzivní péče. Protože například při udržování pacientů na umělé plicní ventilaci je kromě ventilátoru, školeného personálu a dalších věcí potřeba mít k dispozici i určité druhy léků, které vlastně umožňují udržet pacienta v takovém stavu, aby tento zákrok vůbec snesl. Jde o anestetika, silné léky proti bolesti, léky na uvolnění svalů, mezi nimiž jsou hojně zastoupena generika (plnohodnotná náhrada originálního léku, pozn. red.). V rámci první vlny tedy ve světě nastal ohromný nápor, prudké zvýšení poptávky. Generický průmysl na to musel reagovat, byla tam extrémní snaha poptávku pokrýt, protože bez těchto léků by o pacienty na plicní ventilaci nešlo pečovat.

Co tento extrémní nápor způsobil?

Na některých místech se musela odložit výroba ostatních léků, takže teď je velmi důležité dohnat všechno, co se v první vlně pandemie odložilo. Bohužel se také vyčerpaly zásoby některých účinných látek, mobilizovaly se rezervy, čili je teď potřeba pečlivě plánovat a v rámci Evropské unie komunikovat.

Na případnou druhou vlnu?

Nerad bych to takhle formuloval, ale prostě je potřeba být připraven na jakýkoliv možný budoucí scénář, protože ta situace už nebude stejná, jako byla na začátku první vlny pandemie. Další rovina dopadu souvisí s tím, že v posledních desetiletích došlo z důvodu neúprosného tlaku na ceny k masivnímu přesunu určité části výroby chemikálií, účinných látek i konečných lékových forem do regionů Asie, především do Číny a Indie. A v okamžiku, kdy Čína bojovala s koronavirem, výrobu omezila, čímž opět vyvstala hrozba výpadku a riziko, že se tento výpadek přesune do zbytku světa (v současnosti patří mezi nejpostiženější země světa Indie, pozn. red.).

Pocítila Česká republika čínský výpadek?

V dosavadních měsících nepocítila, protože farmaceutická výroba se plánuje ve čtyř- až šestiměsíčním cyklu a vzhledem k tomu, že dopad koronaviru jsme u nás řešili zhruba od února, první polovina roku 2020 nijak zasažena být nemohla. Klíčové bude až to nadcházející období a další plánování. To je ovšem ještě komplikovanější tím, že masivně zasažený region byla také Itálie, jež je z hlediska farmaceutické výroby důležitým centrem v Evropě i ve světě, stejně tak Indie, která je významným farmaceutickým producentem.

Když jsme se pokoušeli výpadky léčiv zmapovat, dospěli jsme k závěru, že pokud je na trhu dostatečný počet výrobců generických léků, tzn. alespoň tři a více, riziko výpadku se dramaticky snižuje. Nejvíce výpadků nastává, pokud jsou na trhu pouze dva, nebo dokonce jediný dodavatel. Pandemie ovšem přinesla ještě jinou rovinu problému, a tou byl dopad na globální logistiku, kdy se přerušila letecká doprava a ve velké míře se omezila v rámci Evropy také kamionová doprava.

Přičemž obojí je důležité pro přepravu léků…

Ano, na první pohled to málokoho napadne, ale farmaceutický průmysl hodně využívá volné kapacity v nákladním prostoru osobních letů, protože objem zásilek není takový, aby vždy zaplnil celé letadlo. V okamžiku, kdy se zastavila osobní letecká doprava, celosvětově vypadla obrovská přepravní kapacita. Tady, myslím, velmi dobře zafungovala koordinace v rámci Evropské unie, kdy se společnými silami podařilo najít nějaká řešení, která ovšem představovala komplikace a samozřejmě zvýšení nákladů. Například zavedení tzv. zelených pruhů, jež zajišťují nepřetržitý tok zboží v celé EU. Problémy ale nebyly jenom v letecké dopravě. Omezení, jež zavedly jednotlivé státy na svých hranicích, dramaticky zkomplikovala také kamionovou dopravu a vedla ke zpoždění v řádu desítek hodin, či dokonce dnů. Při řešení tohoto problému jsme postupovali v koordinaci s našimi kolegy z EU a komunikovali s našimi úřady. Nakonec se situace vyřešila díky doporučení pro režim na hranicích, které vydala Evropská komise.

Česká republika naštěstí nezaznamenala v souvislosti s onemocněním covid-19 žádný dramatický nedostatek léků. „Lidé měli potřebu předzásobit se léky na horečku, takže nastal výpadek léčivých přípravků s obsahem paracetamolu,“ upozorňuje šéf České asociace farmaceutických firem. To už se prý ale podařilo dohnat.

Jak se tyto komplikace projevily na českém trhu?

V České republice jsme zaznamenali pouze vcelku předpokládatelný efekt, kdy lidé měli potřebu se předzásobit léky na horečku, takže nastal výpadek léčivých přípravků s obsahem paracetamolu. To se po určité době podařilo vyřešit díky lokálnímu výrobci, který na trh dodal jiný přípravek s paracetamolem. Co se týká volně prodejných léků, pozorovali jsme, že chování lidí se vyvíjelo, počáteční špička opadla, a zájem pacientů se propadl dokonce až do úrovně konce minulého roku. U léků na předpis byl vývoj velmi podobný, i když jej nezpůsobil zájem pacientů, ale spíše lékaři a nemocnice ve snaze připravit se na situaci. Nikdo netušil, co lze očekávat, a byla tu pouze vidina italského scénáře, takže distributoři sivytvářeli zásoby, aby při nepředvídaném nebo dramatickém vývoji byli schopni zásobovat lékárny. Tím opět došlo ke skokovému nárůstu poptávky, jež ovšem poměrně záhy poklesla, protože se výrazně omezily návštěvy lékaře i plánované výkony v nemocnicích.

Takže ve výsledku se poptávka po lécích propadla?

Ano, docela znatelně, i ve srovnání se stejným obdobím oproti předchozímu roku. Až v průběhu května se čísla začala vracet do normálu. Nicméně všechny tyto faktory dost výrazně nabourávají plánování a nastavenou logistiku, nečekané špičky vytvářejí další náklady apod. a kromě změn v poptávce samozřejmě bylo také potřeba postarat se o bezpečnost zaměstnanců. V každém případě dopady v České republice byly podstatně mírnější než v jiných, intenzivně zasažených oblastech.

Zmínil jste, že pandemie koronaviru odhalila úskalí toho, že většinu léků produkují asijské země. Je reálné přesunout větší část výroby léků do Evropy, potažmo do České republiky?

Současná krize tak trochu osvětlila problém, který je tady už několik desetiletí, tedy trend určité konsolidace farmaceutického trhu a přesouvání části výroby do oblastí, jako je Čína nebo Indie. Klíčovým faktorem je v tomto případě permanentní tlak na ceny a na to, aby se dodávaly léčivé přípravky co nejlevněji. Tento tlak je samozřejmě daleko silnější v oblasti léčivých přípravků, jimž vypršela patentová ochrana, tudíž je tam konkurence z hlediska ceny daleko tvrdší než u inovativních léků, jež mají exkluzivitu (inovativní léky jsou nově vyvíjené preparáty, které dosud na trhu nikdy nebyly, pozn. red.).

Lidé křečkují léky s paracetamolem. Neubírejte ostatním, vyzval SÚKL

Tento tlak na cenu se netýká jenom Česka nebo EU, týká se například i Spojených států. Navíc problém není jen v přesunu výroby, ale také v tom, že se zužuje počet a spektrum dodavatelů a výrobci se koncentrují do několika málo továren na světě, jež potom vyrábějí hlavně výchozí suroviny. Vývoj základní účinné látky je náročný, ale výroba se do oblastí s levnější pracovní silou přesouvá poměrně snadno. Na druhé straně je v Evropě ještě pořád poměrně významné zastoupení výrobcůkonečných lékových forem, zhruba čtyřicet procent, takže Evropa stále zůstává významným celosvětovým výrobcem léků.

A vedle Evropy jsou klíčové ještě Indie a Čína, které jste zmínil.

Na druhém místě je dnes Indie, která se Evropě téměř vyrovná. Do Asie se ovšem v poslední době přesouvá i většina výchozích chemikálií, z nichž se vyrábějí účinné látky. Devadesát procent prvotních materiálů se v současnosti vyrábí v Číně. To, že koronavirová krize ukázala, jaká úskalí tahle konsolidace přináší, je v podstatě pozitivní, Evropská unie alespoň začala hledat řešení.

„Pandemie přinesla ještě jinou rovinu problému, a tou byl dopad na globální logistiku, kdy se přerušila letecká doprava a ve velké míře se omezila v rámci Evropy také kamionová doprava,“ vysvětluje šéf České asociace farmaceutických firem, proč některé léky v prodejnách chyběly.

Vyplývá z toho něco konkrétně pro Českou republiku?

Česká republika má dlouhou tradici farmaceutické výroby. Na jejím území se nachází několik poměrně velkých výrobních závodů generických léčivých přípravků, takže přesun výroby do Evropy může být pro Česko velice zajímavé téma.

Dá se říci, jaký asi podíl naší celkové spotřeby léků jsme schopni sami pokrýt?

Nejsem si vědom, že by existovala taková statistika, netroufám si to odhadovat, a myslím si, že to ani není klíčová otázka. Protože Česko představuje spíše malý trh, nedovedu si představit, že by při současném stavu rozvoje medicíny bylo možné uvažovat o pokrytí nějaké významné části trhu výrobou pouze v České republice.

Vakcína proti koronaviru už mohla být. Farmaceuti řekli ne, tvrdí studie.

Máte představu, jaké navýšení cen léků můžeme v souvislosti s koronavirovou krizí očekávat?

To je velmi složitá otázka. V České republice jsou léky, jež mají regulovanou maximální cenu, ale ne všechny. U těchto přípravků je riziko navýšení cen nízké. Jednoduše řečeno jsou pravidla taková, že léky, které nejsou hrazené ze zdravotního pojištění, v zásadě nebývají regulované, tedy např. léky na teplotu, kapky na rýmu, na kašel atd.

Tam funguje klasický konkurenční trh…

V zásadě ano. Pokud budete mít lék na recept, který hradí zdravotní pojišťovna, je cenově regulovaný. A ještě jsou tam dvě velké skupiny, z nichž část léků je regulovaná na úrovni ceny výrobce a část je regulovaná jenom danou částkou, kterou si k ceně může připočítat distributor a lékárna. Základní pravidlo pro určení, které léky jsou regulované maximální cenou původce, je docela jednoduché a funkční: jsou-li na trhu více než čtyři léky od čtyř dodavatelů se stejnou účinnou látkou, potom takový lék není regulovaný maximální cenou původce. Jsou tam ovšem další komplikace kvalifikace léků, jejichž výsledkem je to, že regulace maximální cenou je přísnější – postihuje více léků. Tím se teď dostávám k vaší otázce: u těchto léků, bez ohledu na to, co se děje ve světě nebo ve výrobě, je prostě cenový strop, jenž výrobce nemůže překročit. Takže z tohoto pohledu žádné dramatické zvýšení cen vlastně nemůže nastat. S tím ovšem souvisí riziko, že pokud cena narazí na tento strop, hrozí, že ten lék jednoduše nebude dál obchodován. Realita je ještě složitější, protože jsou tu také nemocnice, které ceny léků vysoutěží, takže se mohou dostat ještě na nižší cenu. Úskalí je tedy více, ale kdybych to měl shrnout, pro pacienta s receptem v lékárně žádné dramatické navýšení ceny neočekávám.

Koronavirus zkomplikoval celosvětovou produkci léčiv i tím, že postihl země klíčové pro jejich výrobu. V Evropě je to podle Martina Mátla Itálie, v Asii pak Čína a Indie.

V poslední době se do popředí zájmu dostávají různé alternativní léčebné postupy, celostní medicína, čínská medicína atd. Projevuje se to na snížení spotřeby běžných léků?

Myslím, že dopad těchto směrů nezpůsobil žádné výrazné výkyvy, protože jak některé alternativní metody přicházejí, tak i odcházejí a množství potenciálních pacientů, kteří je akceptují, zůstává asi víceméně stejné. Oblast, v níž ovšem alternativní směry ovlivňují populaci výrazně, je očkování. Myslím, že teď po zkušenosti s infekčním onemocněním, které naprosto zásadně ovlivnilo naše životy, přichází dobrá příležitost se nad tím zamyslet, protože očkování je v boji proti infekcím nejúčinnější nástroj. Pokud jej tedy máme! Ne na všechny nemoci se očkování podařilo vyvinout.Pomalu se blíží podzimní sezona a jedním z velkých strašáků je obava, že s příchodem chřipkové sezony by se letos chřipkový virus mohl de facto „smíchat“ s koronavirem. To by představovalo obrovský nápor na zdravotní systém, takže by teď bylo záhodno zaměřit se na očkování proti chřipce a naočkovat co nejvíce lidí tak, aby se co nejvíce minimalizovala rizika možného souběhu těchto dvou onemocnění.

O chřipce je ovšem známé, že její virus hodně mutuje, takže očkování proti ní není jednoznačnou zárukou, že neonemocníme jiným typem chřipky…

Především musíme rozlišovat mezi chřipkou a virózou. Spousta lidí během podzimní sezony prodělá virózu nebo respirační onemocnění, které ovšem pravou chřipkou není. Virus chřipky má strukturu genetické informace podobnou skládačce, jež má tu nepříjemnou vlastnost, že když přichází její sezona, nikdy nevíte, jaká ta její skladba genů přesně bude. Proto se Světová zdravotnická organizace vždy na začátku roku snaží odhadnout, jak bude podzimní chřipkový virus vypadat. Samozřejmě je to předpoklad, který nemusí vyjít, ale v posledních letech vycházel velmi dobře a dosud je to to nejlepší, co máme k dispozici. Je škoda, že proočkovanost proti chřipce je v Česku tak malá, přestože pro část populace je očkování plně hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Tato nízká proočkovanost s sebou navíc nese ten problém, že velikost dodávek vakcín určená pro Českou republiku se odvíjí z historie, čili pokud by se dosavadní proočkovanost 3–5 % populace měla zásadně navýšit, může nastat problém s jejich dostupností.

A objednává se?

Myslím, že ministerstvo zdravotnictví o tom hovoří a vytváří takový plán objednávek, aby situace na podzim byla co nejlepší.