Nezpochybnitelným přínosem posledních let je zavedení biosimilars

Představujeme členy redakční rady Zdravotnických novin

Gastroenterologie

Prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc., se narodil v roce 1959 v Táboře. V roce 1984 promoval na 1. LF UK v Praze. Atestaci z gastroenterologie složil v roce 1993 a od té doby pracoval ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze na Klinice interního lékařství. Jeho specializací jsou idiopatické střevní záněty (IBD). Od roku 2007 je přednostou kliniky ISCARE I. V. F. a.s., Praha a primářem jejího Klinického a výzkumného centra pro IBD. V roce 2014 byl zvolen předsedou České gastroenterologické společnosti ČLS JEP (ČGS) .

Prof. Lukáš publikoval více než 250 odborných sdělení v tuzemských i zahraničních časopisech, je šéfredaktorem časopisu Gastroenterologie a hepatologie. Je také členem mezinárodních organizací American Gastroenterological Association, European Crohn`s and Colitis Association a International Organization For the Study of Inflammatory Bowel Disease.

* Pane profesore, byla medicína vaší první a jednoznačnou profesní volbou?

Medicina moji první volbou nebyla, chtěl jsem studovat historii nebo přírodní vědy.

* A co bylo hlavním podnětem k tomu, že jste se zaměřil právě na oblast IBD?

Osobní příklad mého učitele doc. MUDr. Jaroslava Šetky, CSc, který se problematikou střevních zánětů zaobíral celý život.

* Od roku 1932, kdy B. B. Crohn popsal chorobu, která je podle něj nazvaná, se změnilo mnoho. Co považujete za mezník v léčebných přístupech k tomuto onemocnění?

Mezníků je hned několik: v roce 1948 zavedení terapie sulfasalazinem, 1954 léčba glukokortikosteroi -dy, která významně snížila mortalitu na střevní záněty, 1977 objevení mesalazinu a rok 1998, kdy byla zavedena biologické léčba nejprve pro léčbu Crohnovy nemoci a pak i ulcerózní kolitidy.

* Jak hodnotíte úspěšnost biologické léčby v daném oboru? A také její dostupnost v ČR? Je vhodná pro každého pacienta s IBD?

Biologická léčba je vhodná pro nejtěžší pacienty s IBD, tedy nikoliv pro každého pacienta s uvedenými diagnózami, dostupnost je nyní velmi dobrá a to je nezpochybnitelnou zásluhou zavedení tzv. biosimilars: následné významné zlevnění terapie, efektivita a dlouhodobý benefit dosahuje asi třetiny nemocných, u kterých je biologická terapie zahájena.

* Uvádí se, že výskyt IBD v posledních dvaceti letech v ČR výrazně stoupá. Je to podle vás spíše vlivem životního stylu, nebo kvalitnější diagnostiky?

Obě části vaší otázky jsou pravdivé; povědomost odborné a laické veřejnosti o těchto onemocněních je naprosto nesrovnatelná v porovnání z počátkem osmdesátých let minulého století, kdy jsem s klinickou medicínou začínal. Nicméně je naprosto zřetelné, že nejen lepší diagnostické metody a znalosti, ale také zvýšený výskyt těchto onemocnění se zhruba z dvojnásobil až ztrojnásobil oproti stavu před dvaceti lety nebo třiceti lety.

* Crohnova choroba může být podobná ulcerózní kolitidě i syndromu dráždivého tračníku. Je diferenciální diagnostika obtížná? Tím prvním kontaktem je pro pacienta nepochybně praktický lékař. Probíhají ze strany ČGS například nějaké odborné semináře pro lékaře první linie na toto téma?

V této oblasti se konají pravidelné semináře v rámci kongresů praktických lékařů nebo internistických kongresů, či v rámci aktivit pracovní skupiny pro IBD nebo sekce ambulantních gastroenterologů ČGS. Nicméně diagnostika vyžaduje provedení endoskopických vyšetření a nákladných zobrazovacích metod a tady je významná role především terénního gastroenterologa.

* Jak si stojí česká gastroenterologie v evropském kontextu? V čem jsme se posunuli, a kde jsou podle vás stále ještě rezervy?

V léčbě IBD odpovídáme možnostem středně rozvinutých zemích ve středoevropském regionu, samozřejmě trochu pokulháváme v technických možnostech a dostupnosti moderní inovativní léčby za nejvyspělejšími evropskými zeměmi jako jsou Holandsko, Belgie a Francie. Nicméně péče o IBD pacienty je u nás podle mého názoru na dobré, solidní úrovni.

* Co je v současné době prioritami ČGS, v jejímž čele stojíte od roku 2014?

Dokončení Mařatkovy gastroenterologie, celostátní postgraduální učebnice, inovace a kultivace sazebníků endoskopických výkonů, větší rozšíření e-learningových aktivit a zapojení do práce pro odbornou společnost co nejvíce členů ČGS.

Zdroj: Zdravotnické noviny

Andrea Ringelhánová