PHARMA PROFIT

ELEKTRONICKÁ PRESKRIPCE S MNOHA OTAZNÍKY
Panelová diskuse

Moderátor: PharmDr. Michal Krejsta, MBA, generální ředitel společnosti Omega Pharma CZ&SK a předseda představenstva České asociace farmaceutických firem Diskutující: PharmDr. Martin Šimíček, Lékárna FN USv. Anny v Brně; MUDr. Dana Moravčíková, praktická lékařka, členka výboru Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP; Ing. Filip Debef, jednatel společnosti Cyrmex; Mgr. Martin Mátl, výkonný ředitel České asociace farmaceutických firem; PharmDr. Vladimír Finsterle, MBA, předseda České asociace provozovatelů internetových lékáren; PharmDr. Kamil Róssler, koordinátor CAU a REG Státního ústavu pro kontrolu léčiv

Michal Krejsta na začátku diskuse uvedl, že zavedení elektronické preskripce a e-receptu je jedním z klíčových záměrů Ministerstva zdravotnictví ČR v oblasti elektronizace zdravotnictví. K funkčním prvkům modelu komplexního řešení elektronického zpracování medikace patří systém pro výměnu elektronických zpráv, který umožňuje jejich převod z informačních systémů zdravotnických zařízení pro účely e-preskripce, e-dispenzace a e-vyúčtování. „V tuto chvíli je zatím zprovozněn pouze převaděč a datové centrální úložiště receptů, vedle toho existuje důležitý, ale zatím opomíjený prvek v podobě elektronického záznamu pacienta, elektronická zdravotní knížka, analytický datový sklad a registr elektronického zdravotnictví,“ popsal M. Krejsta. Současně upozornil, že lékový záznam pacienta je zatím ve fázi, kdy do něj uvidí pouze pacient a lékař, který ovšem bude mít k dispozici pouze záznam o tom, co sám předepsal, takže o eliminaci různých lékových interakcí a duplicit lze uvažovat až po roce 2020, kdy bude upravena příslušná legislativa.

Dále uvedl, že v tuzemsku se ročně předepíše kolem 74 milionů receptů, z nich pouze 250 tisíc elektronicky, a jen jedna třetina lékáren je schopna e-recepty využívat. Ročně se u nás objeví 450 tisíc padělaných receptů a zhruba jedna čtvrtina receptů není využívána.

„Elektronická preskripce by měla vnést pořádek do dat, ušetřit náklady na léky, zabránit falzifikaci receptů, snížit chybovost při předepisování i vydávání léků a v neposlední řadě posílit roli pacienta a jeho informovanost,“ upozornil. Poté ještě připomněl několik důležitých věcí souvisejících s povinností od 1. ledna 2018 vydávat a přijímat e-recepty, které je možné vystavit s využitím speciálních ambulantních a nemocničních systémů, pomocí webové aplikace a aplikace mobilní. „Pacient dostane e-mailem průvodku e-receptu či ve formě SMS zprávy identifikátor se 12 znaky, existuje ještě možnost vydat papírovou průvodku. Jak lékař, tak lékárník musí mít kvalifikovaný osobní certifikát, jehož platnost je jeden rok, a vydat ho může jeden ze tří certifikačních úřadů. Zároveň musejí mít přístupové údaje od Státního ústavu pro kontrolu léčiv a připojení k centrálnímu úložišti,“ vysvětlil M. Krejsta.

Poté již účastníkům diskuse položil otázku, jaké jsou hlavní důvody odmítání e-receptu a jaké jsou jeho výhody pro pacienta, lékaře a lékárníka. A proč systém duplicit a lékových interakcí bude až budoucí nadstavbou, když je cílem e-preskripce.

Martin Šimíček předeslal, že elektronizaci zdravotnictví považuje za nutnou, přesto ve stavu, v jakém má začít e-recept a e-preskripce povinně fungovat, vidí řadu problémů.

„Fungování e-receptů v lékárnách některých nemocnic je jistě výhodné. Ošetřili si tam průvodky e-receptu tak, jak jim to vyhovuje. Kódy všech přípravků načtou kódem jedním, což urychlí expedici, omezí riziko chyb, navíc v nemocničním systému je možné číst e-recepty v předstihu. Tím pádem je lze v zázemí lékárny nachystat a pak najednou vydávat již předem nachystaná balení. V naší nemocnici máme ale v areálu tři lékárny, a navíc dostáváme asi polovinu všech receptů z jiných zdravotnických zařízení, takže uvedený systém u nás nepřichází v úvahu,“ popsal. Za jeden z problémů výdeje léků na e-recept považuje to, že některý pacient přinese papírovou průvodku, jiný přijde se zprávou nebo čárovým kódem v mobilu. „Když někdo přinese šest receptů a šest kódů, budu si muset dotisknout papírové průvodky, abych se s nimi mohl vydat po lékárně a léky nachystat,“ řekl. A projevil lítost i nad tím, že z hlediska interakcí a duplicit e-recepty neznamenají zatím žádný posun vpřed. Poukázal i na rychlost výdeje léků, která bude velmi záležet na tom, jak bude fungovat spojení s úložištěm. „A to je ještě třeba vzít v úvahu, že od února 2019 budeme muset v rámci verifikace léčiv sejmout kód z každé krabičky a čekat na odezvu systému, zda nejde o padělek, a teprve pak pokračovat ve výdeji.

Nejsem odpůrcem elektronizace, ale obávám se, že administrativa s tím spojená zkrátí čas na pacienta a dispenzaci,“ zdůraznil. I Dana Moravčíková ujistila, že o důležitosti elektronizace zdravotnictví nepochybuje a že praktičtí lékaři se proti zavedení e-receptů nestaví, ale nejsou si jisti, zda státní instituce na změny spojené s jejich zavedením vše kvalitně připravily. „Existuje všude vysokofrekvenční internet? Tři měsíce před spuštěním systému stále nevíme, kdy bude možné vystavit recept v papírové podobě, což je pro nás důležité, když chodíme za pacienty do terénu. Jak předepisovat magistraliter přípravky? Máme také mnoho preskripčních omezení – zruší se, abychom mohli elektronicky recept předepsat?“ vyjmenovala nejasnosti, které lékařům vadí.

Také upozornila, že ve městech problémy asi nebudou, ale na venkově, kde praktický lékař ordinuje na více detašovaných pracovištích, potíže s nárůstem administrativy a vybavením všech ordinací nastat mohou. Zároveň uvedla, že na jedné straně mají praktičtí lékaři ordinovat, řešit i sociální problémy pacientů, data o nich budou muset vkládat do systému, z něhož ale nebudou mít žádnou zpětnou vazbu. Jsme pro fungující e-recept a systém, který nám umožní zjistit, jaké léky pacient užívá, aby nedocházelo k duplicitám a interakcím. Vadí nám, že existuje řada nejasností, a navíc se státní instituce snaží systém prosadit silou a pohrůžkami pokutování, když nesplníme nejrůznější povinnosti. Přitom ale nejsou jasné všechny podmínky fungování systému,“ upozornila.

Na to zareagoval Filip Debef, který zdůraznil, že již před 15 lety existovaly technologie umožňující vést tzv. bezpapírovou kancelář, zatímco současné zdravotnictví stále funguje na bázi přepisování údajů z počítače na papír a pak zpět do počítače. „Elektronizace zdravotnictví je u nás na úrovni jiných oborů před 20 lety. Technologie jdou kupředu a byla by škoda nevyužít toho, co pozitivního může systém e-health přinést. Úložiště receptů si s sebou sice nese stigma prvních pokusů z roku 2010, ale tehdy se jednalo o řešení, které bylo technicky takříkajíc úplně mimo. Dnes jde o technologické řešení na nejmodernější úrovni. V systému e-receptů se sice musí ještě některé věci dokončit, ale vtom nevidím důvod, proč ho odmítat,“ řekl. A dodal, že je nezbytné změnit způsob myšlení.

Také Martin Mátl upozornil, že první pokus v oblasti e-preskripce vytvořil problém, který se táhne dodnes. Její hlavní riziko spočívá v záměně prostředku za cíl. Současné technologie umožňují kvalitativní skok ve zpracování informací, ale bohužel se potýkáme s tím, že selhává komunikace – stát dobře nepodává, k čemu bude přechod na e-preskripci dobrý. S tím souvisí i fakt, že interakce a duplicity budou až nadstavbou systému. V prvním pokusu se o nich začalo přemýšlet až dodatečně a reálně se na jejich rozvoji nepracovalo,“ popsal. A zdůraznil, že podle něj situaci neprospívá, že sice existuje nástroj, ale v první řadě by měla být připravena legislativa, jak nástroj využít, což se teprve bude muset provést.

I Vladimír Finsterle je toho názoru, že je třeba reagovat na rozvoj technologií, za nimiž legislativa ale pokulhává. „Pokud nepřistoupíme na změny, uzavřeme se v našem oboru do negativního přístupu, takže pak nás ten, kdo naopak ve změnách uvidí příležitost, začne takzvaně válcovat,“ podotkl. Sám v systému e-preskripce spatřuje tyto příležitosti: budou on-line k dispozici různá data, která mohou pomoci zdravotnickému systému ušetřit. Navíc e-lékárenství považuje za velkou příležitost pro nezávislé lékárny, kterým to umožní přístup do informačních systémů nemocnic a dalších zdravotnických zařízení, pokud ovšem stát a jeho orgány budou schopny kontrolovat svobodnou volbu pacienta pro vyzvednutí receptu. Mohla by se tím odbourat dnes velmi přehlížená praxe směrování zejména receptů v lůžkových zařízeních do vlastních lékáren.

Kamil Rossler k celé problematice poznamenal, že dosud se z kontextu dost vytrhává pouze e-recept, který představuje úvodní minimum proto, aby se pokračovalo.

„Pokud skončíme u něj, bude to sice mít nějaký kladný dopad, ale kvůli tomu to neděláme. Děláme to kvůli elektronické preskripci a elektronickému zdravotnictví, které představují šanci na změnu postavení lékárníka. Ano, chyba je, že nikdo neudělal souhrn z koncepce elektronizace zdravotnictví, aby bylo všem zřejmé, jak by mělo zdravotnictví dál fungovat,“ zdůraznil. Zároveň uvedl, že v případě lékového záznamu pacienta se vše točí kolem legislativy a že je nutné uzavřít jednání ministerstva zdravotnictví s lékaři a lékárníky, aby bylo možné tento záznam vytvořit a propojit ho na software lékových interakcí.

Na to zareagoval M. Šimíček: „Škoda, že povinnost ohledně e-receptů přišla dřív než výhody e-preskripce. Dáme-li to nyní na misky vah, negativní aspekty převažují a dalo se to celé prodat lépe.“ Ktomu K. Rossler doplnil, že pokud jde o nezbytné vyhlášky, musí je připravit ministerstvo zdravotnictví, SÚKL má povinnost nachystat systém, který zvládne e-recepty zpracovat.

Dotazy z publika: 1/ „Jak se to bude dělat s recepty s modrým pruhem? Zákon o omamných a psychotropních látkách (OPL) stanoví nutnost všechny záznamy dávat do opiové knihy a kontroly ze strany SÚKL vyžadují, aby seděly záznamy o vydaných přípravcích na tyto recepty v počítači a v knize. A kde mám u e-receptu doklad o výdeji? Kde si můžu zkontrolovat, když nemám přístup do databáze, kolikrát si pacienta kde předepsané přípravky vyzvedl, když má na receptu například 20 balení? Jak u opakovačích receptů poznám, co si pacient už vyzvedl? Když jiná lékárna udělá chybu, nemám možnost si to ověřit, takže mohu vydat lék, který mi pak nikdo nebude chtít proplatit, protože už jsem ho vydávat neměla.“ 2/ „Stává se, že když sejmu kód e-receptu, objeví se na obrazovce jméno lékaře, který má různé identifikační číslo provozovny a zařízení (IČP a IČZ) a na obrazovce PC svítí údaj, že podle pojišťovny číslo není správné a lékař s ní nemá platnou smlouvu. Tím pádem nemohu recept uzavřít a musím telefonicky složitě v pojišťovně zjišťovat, jaké má lékař IČP a IČZ. Proč nevidím, zda lék předepsal lékař praktický či odborník a na receptu na něj není ani telefon?“ 3/ Jak postupovat, když přestane fungovat počítač? A co dělat, když v lékárně vypadne například internetové připojení?“

Kamil Rossler: 1/ „U opakovačích receptů je možné jednotlivé výdeje odškrtávat. A pokud udělá v jejich případě nějaký lékárník chybu, je to stejné jako u papírových receptů. S tím my nic neuděláme. Pokud jde o OPL, je třeba kompletně připravit legislativu, což nebude jednoduché, protože se budou muset vyřešit nejen záležitosti ohledně e-receptu, ale právě také vše kolem elektronického vedení záznamu těchto látek. Dosud platí, že se předpis léčiv omezených zákonem o OPL povede v listinné podobě.“ 2/ „Na e-receptu jsou kolonky, kam má lékař vypsat své kontaktní údaje. Ano, někteří to nedělají, protože jen určité jsou povinné. Lze se ale zpětně pomocí e-receptu s předepisujícím lékařem propojit, aby zareagoval a doplnil, co je třeba. Víme, že IČZ je údaj, který podle vyhlášky nemůžete v systému změnit. Špatné je, že není funkční registr zdravotnických pracovníků, snad příští rok bude fungovat, takže to, co popisujete, odpadne. Jinak ale radím, že problematický recept by měl lékárník lékaři vrátit.“ 3/ „Lékař pak může psát listinný recept. Když nebude fungovat internet, existuje vedle přímého propojení lékárny do centrálního úložiště i mobilní a webová aplikace, kterou lze ke spojení použít.“

Zdroj: PHARMA profit

Václav Tichý