Zrušit načítání

V čele ministerstva zdravotnictví se od 5. 12. 1989, kdy nastoupil prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc., až po právě končícího JUDr. Ing. Miloslava Ludvíka, MBA, vystřídalo 21 ministrů. S každým byla spojena velká očekávání, která se ale nenaplnila. Po prvních zlomových letech, kdy vznikl pojišťovenský systém a zprivatizovaly se ambulance, se stále čeká na reformu, především financování. Zdravotní pojišťovny dosud větší autonomii nezískaly, páteřní síť nemocnic nevznikla. Zdravotnictví (zatím) přežilo experimenty ve vzdělávání. Absolventi lékařských fakult odcházejí za atestací do ciziny, sestry za lepším platem mimo zdravotnictví. Kvůli nedostatku personálu se omezují provozy nemocnic. Soukromé praxe jsou nespokojené, protože veškeré nárůsty příjmů resortu jdou do nemocnic a center. Otázka tohoto fóra zní: Co by mělo být prioritou nového ministra, na jaké úkoly by se měl především zaměřit?

Prof. MUDr. Štěpán Svačina, CSc., MBA, předseda České lékařské společnosti J. E. Purkyně

Bylo by optimální, kdyby nový ministr byl někdo se zkušenostmi z již rekonstruovaného jiného ministerstva. MZ je ve stavu podobném jako před rokem 1989. Mnoho agend i odborů je zbytečných. Redukovat by šlo např. počty tzv. přímo řízených institucí, které zcela jistě žádné řízení nepotřebují. Klasická zbytečnost je akreditace vzdělávání. Má-li některá instituce akreditaci na léčbu pacientů, jistě umí i obor učit. Přece léčba je závažnější činnost než výuka. Ty desítky centimetrů dokumentů pro akreditaci např. okresních nemocnic k atestacím jsou zcela jistě zbytečné. Podobný proces proběhl u soudních znalců zcela bez problémů. Zbytečně vysoké jsou i počty atestačních oborů. To vše generuje zbytečné úředníky. Zásadní zásah by měl být učiněn i ve zdravotnické legislativě, která je zbytečně komplikovaná, to je však proces dlouhodobý a jeden ministr těžko může opravit to, co udělalo tolik ministrů před ním. Věci, které jsou na hranici legality, jako je úhradová vyhláška, preskripční omezení či mzdové regulace, by měly být omezeny, to by výrazně zjednodušilo činnost v resortu. Tak uvidíme, zda se podaří alespoň trochu posunout české zdravotnictví k modernějšímu a liberálnějšímu, nesvázanému zbytečnými úředníky a předpisy. Nejhorší je situace, kdy se pro administrativu zdravotníci nemohou věnovat pacientům, a to by mohl nový ministr vyřešit.

MUDr. Milan Kubek, prezident České lékařské komory

Nový ministr či ministryně, pokud budou svoji práci brát vážně, tak nebudou vědět, kam dřív skočit. Navzdory růstu ekonomiky zůstává hlavním problémem nedostatek peněz. Zdravotnictví opravdu není perpetuum mobile. Výdaje na zdravotnictví v ČR patří k nejnižším v celé Evropě. S nedostatkem financí úzce souvisí prohlubující se nedostatek zdravotníků, kteří již odmítají zdravotní péči dotovat na úkor svých platů a mezd. Sestry prchají mimo obor. Lékaři, zejména ti mladí, odcházejí za lepší perspektivou do Německa a Velké Británie. Nemocnicím chybějí stovky lékařů a tisíce zdravotních sester. Pracující lékaři stárnou - každý čtvrtý z nás je již starší šedesáti let. V nemocnicích je plošně porušován a cíleně obcházen zákoník práce. Řada z nich je již plně závislá na práci cizinců a kvůli nedostatku personálu jsou v nich zavírána klíčová oddělení. Dodržována není ani vyhláška o minimálním personálním zajištění zdravotních služeb a komora již zaznamenala i případy nelegálního zaměstnávání cizinců se spornou kvalifikací. Úhrady soukromým lékařům stagnují, stále větší díl naší práce tak zůstává nezaplacený. Za stejné výkony jsou jednotlivá zdravotnická zařízení placena různě a kvůli nedostatečným úhradám od pojišťoven se mnohde zbytečně prodlužují čekací doby na plánovaná vyšetření a operace. Řada pacientů, zejména dětí, již nemůže ani sehnat praktického lékaře. Kvůli riskantnímu experimentu s povinnými elektronickým recepty navíc hrozí, že několik stovek doktorů v seniorním věku ukončí své praxe. Nedostatek lékařů zejména na venkově se tím ještě prohloubí.

Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc., prezident České stomatologické komory

Z hlediska stomatologického je potřeba v prvních hodinách zabránit zmatkům kolem elektronického receptu. Odložit minimálně faktickou platnost, aby nebyli ve zmatcích ani lékaři, ani pacienti. eRecept učinit pro málo předpisující lékaře nepovinným, neboť tak se udrží řada ordinací v chodu a pacienti a pojišťovny nebudou muset platit více za zdravotní péči. eRecept náklady nesnížil, ale zatím jen zvýšil… Je třeba si uvědomit, že i EET není v konečném důsledku bez nákladů a ty opět musejí zaplatit pojišťovny a pacienti. Jestli vůbec bude mít EET přínos, tak pro někoho úplně jiného, než je pacient. A konečně, implementace GDPR může být ve zdravotnictví korektní a rozumná, anebo to může být miliardová bonanza pro právnické a počítačové firmy. Opět, ty miliardy musí zaplatit pacient… To jsou otázky, kde je drahá každá hodina. Pak si musíme jasně říci, kde všude chceme mít zubní ordinace. A podle toho to buď nechat na trhu, ale vysvětlit to lidem, nebo zavést některá z opatření, která už máme vymyšlená pro udržení sítě zařízení. No, a ještě v roce 2018 se musíme popasovat se zákazem nedózovaného amalgánu tak, aby pacienti měli vůbec nějaké výplně, a pokud je budou chtít hradit pojišťovny, aby byla faktická šance najít lékaře ochotného je zhotovit. Na první rok to docela stačí. Hlavně nevymyslet nějaký nový problém přímo na ministerstvu!

PharmDr. Lubomír Chudoba, prezident České lékárnické komory

Z oblasti lékárenské péče bychom s novým ministrem zdravotnictví chtěli především vyřešit naše hlavní priority, kterými jsou změna principu odměňování lékárníků, stanovení pravidel dostupnosti lékárenské péče a stejné doplatky na léky ve všech lékárnách. Přál bych si, aby byla jmenována osobnost se znalostí a s reálnou vizí rozvoje českého zdravotnictví v ambulantní i nemocniční sféře a se schopností zajistit dostatek finančních prostředků. Za Lékárnickou komoru budeme dále usilovat o důslednější využití odbornosti lékárníků v oblasti prevence, v moderní a bezpečné farmakoterapii i v péči následné.

PhDr. Martina Šochmanová, MBA, prezidentka České asociace sester


Z pozice prezidentky České asociace sester (ČAS) bych si velice přála, aby nový pan ministr pokračoval především v řešení personální krize v našem oboru. Jinými slovy, aby docházelo k dalšímu zvyšování platů všeobecných sester a ostatních nelékařských zdravotnických profesí, ke zvyšování prestiže těchto povolání, k motivaci mladých lidí ke studiu a setrvání v oboru a ke snižování nadměrné administrativy. Rovněž doufám, že se znovu otevřou jednání o délce studia všeobecných sester, neboť máme signály přímo ze škol, že jeden rok studia se ukazuje jako nedostatečný.

ČAS dlouhodobě usiluje o zlepšení všech výše zmíněných bodů a jsme velice rádi, že jsme si za roky našeho fungování vybudovali pozici rovnocenného partnera, který nejen poukazuje na problémy, ale ve spolupráci s MZ a dalšími institucemi a odborníky se aktivně podílí i na jejich řešení.

Ing. Jaroslava Kunová, předsedkyně Asociace nemocnic ČR

Funkce ministra zdravotnictví je velice komplikovaná, pokud chce něco změnit. Finanční prostředky mají v rukou pojišťovny, u kterých by bylo nutno změnit mnoho v jejich fungování a posílení zodpovědnosti vůči pacientům, ale to je v rukou politicky obsazených dozorčích a správních rad, nebo lze provést změnu jen na základě zákona. V současné době vidíme největší problém, který je nutno řešit, a to je katastrofální nedostatek zdravotnického personálu, který může vést a již vede k zavírání oddělení nemocnic a zdravotnických zařízení a může ve svém důsledku omezit dostupnost zdravotní péče. V současné době mají zodpovědnost za dostupnost zdravotní pojišťovny, ale jejich jednání zatím neukazuje na nějakou rozumnou koncepci. Bylo by tedy třeba, aby MZ se v této záležitosti angažovalo, i když pravomoci mají zástupci ministerstva jen v určitém procentním zastoupení ve správních a dozorčích radách. Určitě by se MZ mělo nadále angažovat v systému vzdělávání, který řada zdravotníků stále kritizuje a udává jako důvod odchodu z ČR. Dále je v kompetenci ministra, aby byl úspěšně dokončen projekt DRG restart pro objasnění finančních nákladů výkonů v lůžkové péči, a měl by se pokusit o změnu postavení a navýšení povinnosti praktických lékařů a terénních ambulantních specialistů.

MUDr. Pavel Vepřek, Zdravotnictví 2.0

Ono to hodně záleží na podobě, kterou bude mít budoucí vláda. Pokud bude nový ministr sedět v menšinové vládě, může hodně dobrého odpracovat na způsobu správy přímo řízených organizací, může napsat budoucí úhradovou vyhlášku tak, aby stimulovala pojišťovny a poskytovatele k vzájemnému jednání, a asi největší prostor má v oblasti elektronického zdravotnictví. Vzhledem k apolitičnosti tématu by mohl prosadit zákon o eHealth a realizovat potřebné projekty. Kdyby se k tomu přidalo ještě zpřístupnění informací o podobě poskytované zdravotní péče veřejnosti, tak dokáže maximum možného. Pokud se dopracujeme většinové vlády tvořené koalicí ANO a ODS, bylo by hříchem nezlepšit fungování celého systému veřejného zdravotního pojištění. To znamená vymezit rozsah hrazené péče zákonem a zlepšit fungování zdravotních pojišťoven, což znamená posílení kvality řízení úpravou a sjednocením jejich corporate governance, posunem Kanceláře zdravotního pojištění do role faktické servisní organizace systému, zavedením cenové konkurence ve výši nominální části dvousložkového pojistného a možností motivace pojištěnců k efektivnímu pohybu v systému. Samozřejmě, že největší viditelné problémy máme v chybění peněz a personálu. Ty nám ale nevyřeší dolévání státních peněz a zvyšování kapacit škol, ale vnesení logiky do fungování systému, přizpůsobení výše pojistného reálným potřebám a umožnění transparentního vstupu soukromých prostředků. Ve zdravotnictví, kde se bude dát spokojeně pracovat bez nutnosti švindlovat s výkazy práce, s obsahem předatestační přípravy, s vykazováním pojišťovnám a kdo ví s čím ještě, jistě bude chtít pracovat každý.

PhDr. Robert Huneš, ředitel Hospice sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích, prezident Asociace poskytovatelů paliativní hospicové péče

Mohu odpovědět za problematiku, ve které se pohybuji, totiž za hospicovou péči. Končící vláda se pyšnila řadou úspěchů -ať již zjevných, či těch údajně málo veřejnosti vysvětlených. Ze svého oboru s ní mám jinou zkušenost. Koaliční smlouva mezi ČSSD, hnutím ANO 2011 a KDU- -ČSL na volební období 2013-2017 mj. obsahovala podporu a pomoc hospicům (ad články 5.3. a 6.6.).

A skutečnost? Novela zákona o zdravotních službách a novela zákona o sociálních službách, které obsahovaly změny ve prospěch hospiců, neprošly sněmovnou. Úhradová vyhláška na r. 2018 je vůči hospicům velmi nevlídná. Lůžkové hospice budou hrazeny hůře než LDN, ačkoli poskytují prokazatelně finančně náročnější péči. A domácí hospice? Ty se ve vyhlášce objevují, ale v natolik deformované formě, že hospicová péče bude nedostupná pro velkou většinu populace. Důvodem jsou nerozumně vysoké personální a finanční požadavky - jak může být domácí péče hrazena z veřejného zdravotního pojištění štědřeji než v lůžkovém zařízení, které má navíc náklady na stravu, praní, energie, údržbu budov atd.?

Co by mělo být prioritou nového ministra? Přeji mu zdravý selský rozum, stání nohama na zemi, naslouchání odborníkům z praxe a odolávání lobbistickým vlivům. A aby namísto řečí byl prvním ministrem, který hospicům skutečně pomůže.

** Prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc., dosavadní předseda Výboru pro zdravotnictví PSP ČR Těžko říci, co by mělo být prioritou nového ministra zdravotnictví, poněvadž systém zdravotní péče u nás potřebuje řadu změn, které je možné považovat za prioritní. Osobně stavím reformu zdravotnictví na čtyřech pilířích, které se dál dají rozvést. 1. pilíř - je třeba udělat pořádek na Ministerstvu zdravotnictví ČR - to, jak zvládlo/nezvládlo zavedení eReceptu, je do nebe volající ostuda. 2. pilíř -je třeba provést pořádek ve financování našeho zdravotnictví - na prvním místě jednotný zákon pro všechny zdravotní pojišťovny. 3. pilíř - je třeba udělat pořádek ve stanovení kvality zdravotní péče - tzv. systém akreditací, ve kterých je naprostý chaos. 4. pilíř - je třeba zainteresovat pacienta do systému zdravotní péče - to souvisí hlavně s logickým a přátelským systémem prevencí.

Samozřejmě, že pod každým bodem je řada nutných kroků, ale v podstatě se dají opřít o tuto čtyřnožku, jako je stabilita stolu, domu nebo pyramidy, které mají většinou čtyři opěrné základní body.

Doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc., předseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP

Hlavním cílem oboru všeobecného praktického lékařství je zajistit občanům lékařskou péči odpovídající současným poznatkům vědy, poskytovanou způsobem, který odpovídá kulturní vyspělosti naší společnosti, a to vlastními silami na úrovni primární péče nebo prostřednictvím efektivního využívání specializovaných služeb sekundární nebo terciární péče. Tomuto cíli by měly odpovídat i priority nového MZ. V současné době se jedná zejména o dořešení eReceptu, tak aby byl plně funkční, zrušení omezení v preskripci ve veřejném zájmu u 60 požadovaných léků, nasmlouvání nových výkonů, splnění slibu o dorovnání ceny práce o slíbená tři procenta, úpravu poskytování LPP v ambulantní sféře a optimalizaci lůžkového fondu.

MUDr. Zorjan Jojko, předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR

Krátkodobě: zrušení povinné e-preskripce, vynětí ambulantních specialistů z EET a revize úhradové vyhlášky pro rok 2018 ve smyslu navýšení úhrad mimonemocničních ambulancí. Dlouhodobě: omezení zbytečné administrativy, nastavení legislativních podmínek a úhrad soukromým lékařům tak, aby se nemuseli obávat, že nebudou schopni v plné kvalitě poskytovat zdravotní péči, resp. aby nedošlo k nežádoucímu omezení dostupnosti péče v ambulancích.

Mgr. Marek Hampel, předseda představenstva

Grémia majitelů lékáren Nový ministr či ministryně by se měl zaměřit na zákon o veřejném zdravotním pojištění. Je to klíčová právní norma, podle které se rozdělují peníze ve zdravotnictví. V části lékové politiky se již příslušná část zákona přežila a neodpovídá současnému vývoji. Je to vidět na § 16, podle kterého se systematicky „vyvádějí“ peníze ze solidárního systému, bez jasně stanovených pravidel a kontrolních mechanismů a jen na základě individuálního posouzení zdravotní pojišťovny. Celá část zákona o regulaci cen a úhrad léčiv by si zasloužila důkladnou a promyšlenou změnu např. v definici plně hrazeného léčiva ve skupinách v příloze č. 2 zákona, které jsou značně nesourodé. Systém tzv. započitatelného a nezapočitatelného doplatku na léčiva je nepřehledný a odpovídá nelogičnosti právě této přílohy. Doplatky na léky jsou pro pacienty nepřehledné a předem nejsou známy ani předepisujícím lékařům. Celý systém mechanismu vzniku tzv. úhradové vyhlášky je již za hranou ústavnosti či je přímo v rozporu s principy ústavnosti. A mohl bych pokračovat, jen v této normě je celá řada nedokonalostí. Podle mého je to priorita č. 1. Dále by se z mého úhlu pohledu měl nový ministr zabývat zákonem o léčivech, a to ve vztahu k povinnému předepisování elektronických receptů, např. v oblasti definice lékového záznamu pacienta, a je tam celá řada dalších oblastí.

Bc. Dagmar Žitníková, předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR

Zásadním problémem, který ovládá české zdravotnictví, je nedostatek zdravotnického personálu v nemocnicích. Nový ministr by měl nedostatek pracovníků řešit systémově a zaměřit se na jeho příčiny. Hlavním důvodem nedostatku všeobecných sester jsou jejich špatné pracovní a mzdové podmínky. Bývalým ministrům jsme opakovaně navrhovali, aby upravili personální vyhlášku a dali nemocnicím finance na doplnění personálu. U lékařů je situace obdobná a k jejich přetížení se ještě přidává zpackaný systém vzdělávání. Bohužel systémové kroky, a zde je nutno podotknout, ne pouze ministerské, ale vládní, k nápravě realizovány nebyly a české nemocnice jsou čím dál méně bezpečné, a to jak pro zaměstnance, tak pro pacienty. „Přechodná“ uzavírání oddělení jsou na denním pořádku. Prioritou ministra by měla být personální stabilizace zaměstnanců nemocnic při zachování stávající dostupnosti nemocniční péče. Problémů je samozřejmě ve zdravotnictví daleko více. Na řešení stále čeká změna systému úhrad za poskytovanou zdravotní péči, vyjasnění role a úhrad jednotlivých segmentů, možnost sloučení (centralizace) nákupů pro přímo řízené nemocnice, elektronizace zdravotnictví, snížení administrativy a mnohé další. Práce je pro nového ministra více než dost.

MUDr. Ilona Hülleová, předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR

Prioritou nového ministra by mělo být nastartování systémových změn, které by vedly k zachování dosavadní vysoké úrovně zdravotnictví v ČR. Je potřeba nejen zajistit potřebné finance pro zdravotnictví, ale také učinit některé nepopulární kroky, jako je např. optimalizace sítě nemocnic, restrukturalizace lůžkového fondu, reálná podpora primární péče (zlepšení financování, zvýšení kompetencí zavedením nových výkonů, uvolnění preskripce léků, snížení administrativní zátěže). Velký problém vidím v zajištění dostatku lékařů a zdravotních sester obecně. Nový zákon o vzdělávání lékařů se MZ příliš nepovedl a z rozhovoru s mladými lékaři nevnímám, že by jim vzdělávání usnadňoval. Nový ministr by neměl přihlížet tomu, jak se rozpadá ambulantní péče a zejména péče primární. Nedostatek praktických lékařů je velkou hrozbou do budoucnosti a bez viditelné podpory nového ministra může dojít k tomu, že občané nebudou mít dostupnou základní péči, na kterou byli dlouhá léta zvyklí a brali ji jako samozřejmost. Konkrétní kroky, které mohou alespoň zastavit hrozící odchod lékařů do důchodu, vidím v urychleném zrušení povinného elektronického receptu, vytvoření výjimek z EET pro některé skupiny lékařů, zvýšené podpoře vzdělávání mladých lékařů nejen formou vytvoření většího počtu rezidenčních míst, ale také zjednodušením celé administrativy s tím spojené. V neposlední řadě je potřeba napravit úhrady pro praktické lékaře a navýšit jejich hodnotu práce srovnatelně s lékaři v nemocnicích. To vše ale předpokládá, že ministr vytvoří alespoň náznak nějaké koncepce zdravotnictví a z ní budou vycházet jeho priority. 

Zdroj: Medical Tribune

Share: